Krizové řízení je nedílnou součástí řízení státu, organizace či jiné instituce, které mají zájem na svém rozvoji. Jeho cílem je předcházet vzniku možných kritických situací, zajistit přípravu na zvládnutí možných kritických situací a zajistit zvládnutí možných kritických situací v rámci vlastní působnosti orgánu krizového řízení a plnění opatření a úkolů uložených vyššími orgány krizového řízení, nastartovat obnovu a další rozvoj. Aktuálně a v širších souvislostech je krizové řízení chápáno jako pro zajištění trvale udržitelného rozvoje společnosti, organizace, území a státu.
Podle § 2 písm. a) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) ve znění pozdějších předpisů se krizovým řízením rozumí souhrn řídících orgánů krizového řízení zaměřených na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik a plánování, organizování, realizaci a kontrolu činnosti prováděných v souvislosti s přípravou na krizové stavy a jejich řešením, nebo ochranou kritické infrastruktury.
Krizovou situací se rozumí mimořádná událost (velkého rozsahu), narušení kritické infrastruktury nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu.
Právní řád České republiky rozlišuje čtyři krizové stavy, kterými jsou:
Působnost a úkoly stanovené obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo starostovi obce s rozšířenou působností podle zákona jsou výkonem státní správy v přenesené působnosti.
Obec s rozšířenou působností plní úkoly v krizovém řízení ve dvou rozdílných režimech
V praxi to znamená například vytváření podmínek, příprava a zhodnocení podkladů pro činnost bezpečnostní rady, příprava činnosti krizového štábu, celková koordinace při vytváření havarijní a krizové dokumentace (plánů) obce s rozšířenou působností, spolupráce se základními i ostatními složkami integrovaného záchranného systému včetně Armády České republiky, spolupráce na úseku havarijní a krizové připravenosti s právnickými a fyzickými osobami.
Projekty